Historie obce Lupenice

Lupenice je malá venkovská obec ležící v okrese Rychnov nad Kněžnou, v klidné krajině podhůří Orlických hor. Přestože dnes působí nenápadně, její historie sahá hluboko do středověku a je typickým příkladem vývoje české zemědělské vesnice.

První písemná zmínka o Lupenici pochází z roku 1360. Objevuje se v souvislosti s majetkovým sporem vedeným u zemského soudu, který dokládá existenci místního drobného šlechtického rodu. Už tehdy byla Lupenice stabilně osídleným místem s vazbou na okolní panství. Název obce má pravděpodobně slovanský původ a je spojován se zemědělstvím a obděláváním půdy, které po staletí tvořilo základ místního života.

Ve 14. až 16. století byla Lupenice součástí různých šlechtických držav a její pozemky často měnily majitele. Vesnice byla hospodářsky orientovaná především na polní hospodaření a chov dobytka, bez výraznějších městských nebo řemeslných prvků. Třicetiletá válka se regionu nevyhnula, i když obec nebyla významným bojištěm – její vývoj byl spíše pozvolně zpomalen než dramaticky přerušen.

Zásadní změnu přineslo 19. století. Po zrušení poddanství v roce 1848 se Lupenice postupně proměnila v moderní obec se samosprávou. Obyvatelé získali větší svobodu hospodaření a obec se začala administrativně i společensky osamostatňovat. V této době se také ustálil její venkovský charakter, který si uchovala dodnes.

Ve 20. století došlo k několika správním změnám. V letech 1980–1990 byla Lupenice administrativně připojena k městu Vamberk, což místní obyvatelé vnímali spíše jako ztrátu samostatnosti. Po společenských změnách po roce 1989 se však obec znovu osamostatnila a od listopadu 1990 je opět samostatnou obcí.

Dnes je Lupenice klidným místem s několika stovkami obyvatel. Neoplývá velkými historickými památkami, ale její hodnota spočívá v dlouhé kontinuitě osídlení, zachovaném venkovském rázu a silné vazbě místních lidí k obci. Je to typická česká vesnice, jejíž historie není tvořena velkými dějinami, ale každodenní prací a životem generací obyvatel.